Beru do ruky mandolínu, beru do ruky Gvendolínu
Kterou tu brémští muzikanti zanechali stát
Vidím to štěstí, vidím tu sílu, vidím ten oheň, vidím tu vílu
Zkouším se touhle divnou zářivostí prokopat

Protože
Přijeli jsme do stanice Praha-Běchovice!

Stožáry padaj na koleje, v modravém dýmu oráč seje
A cinkot lahví přehlušuje ticho v zátoce
Gvendolína je unešena, třaslavou rukou uchvácena
Tiché kročeje šílencovy mlaskaj ve stoce